Proč děti milují opakování

(a proč nám často pomáhají víc, než si myslíme)

„Ještě jednou.“
Slovo, které se v každodenním životě s dětmi objevuje překvapivě často.
Stejná knížka.
Stejná hra.
Stejný příběh – znovu a znovu.

A najednou si člověk položí otázku: Proč vlastně pořád to samé?

Když opakování přináší jistotu

Pro dospělé se opakování rychle stává nudným.
Pro děti je to naopak.
Opakování jim pomáhá pochopit svět.
To, co se opakuje, se totiž stává předvídatelným.
A to, co je předvídatelné, vyvolává pocit jistoty.
Bezpečnost nevzniká díky rozmanitosti.
Ale díky důvěrnosti.

Jak se děti učí opakováním

Děti se neučí jen prostřednictvím nových zážitků.
Učí se především prostřednictvím:

• Setkání
• Na shledanou
• Znovu prožít
  

Když dítě slyší pohádku už podesáté, stane se něco zásadního:
Rozpozná vzorce.
Rozumí souvislostem.
Ví, co bude následovat.

A právě v tom spočívá proces učení.

Proč „vždy to samé“ přináší úlevu

V každodenním životě se děje spousta nových věcí.
Nové dojmy, nové situace, nové požadavky.
Opakování přitom působí jako protiváha.
Přinášejí:

• Klid
• Orientace
• pocit kontroly
  

Zatímco se všechno ostatní mění, tady něco zůstává stejné.

A proč je to pro rodiče někdy těžké

Pro dospělé opakování často znamená:
monotónnost.
Rutinou.
Málo rozmanitosti.

Proto rychle vzniká nutkání nabídnout něco nového.
Jinou hru.
Novou knihu.
Více rozmanitosti.

Ale právě to není vždy to, co děti právě teď potřebují.

Kdy je opakování obzvláště důležité

Existují chvíle, kdy se děti obzvláště často uchylují k opakování:
po dlouhém dni stráveném v nových nebo nejistých situacích, při přechodech (např. večer). V takových chvílích jsou jim známé postupy oporou.

Pomáhají zpracovat prožité zážitky – aniž by bylo nutné činit nová rozhodnutí.

Co může pomoci v každodenním životě

Opakování není třeba „podporovat“.
Často stačí je jen připustit.

To znamená:

• přečíst si tu samou (audio)knihu ještě jednou
• hrát znovu tu samou hru
• nenabízet hned něco nového

A věřit tomu, že dítě přesně ví, co právě potřebuje.

Proč z toho často vzejde víc, než by se zdálo

Je zajímavé, že právě z těchto opakování často nakonec vznikne něco nového.
Změní se jeden detail.
Přidá se vlastní nápad.
Hra se dále vyvíjí.

Ale teprve až to známé opravdu „sedí“.

Možná je právě to ta skutečná myšlenka

Opakování neznamená stagnaci.
Je součástí vývoje.
A někdy je to právě toto „ještě jednou“,
co dětem pomáhá trochu lépe porozumět světu.