Možná to dítěti nemusíte vysvětlovat ještě jednou
Stručně: Nová studie naznačuje, že děti při učení zaměřují pozornost jinam podle toho, zda jim něco ukazuje dospělý, nebo jiné dítě. Neznamená to, že se od vrstevníků učí lépe. Připomíná nám však, že ne vždy musí pochopit věc stejným způsobem jako my.
Někdy dítěti něco vysvětlíte. Pak to zkusíte znovu a třeba přidáte další příklad.
Pak přijde jiné dítě, řekne dvě věty a najednou se něco změní.
Nová studie zkoumala, zda při učení záleží na tom, kdo věc dítěti představí. Výsledky stojí za bližší pohled.
Učí se děti od dospělých jinak než od vrstevníků?
Ve studii se 62 dětí ve věku přibližně 7 až 12 let učilo neznámé názvy tvarů. Představil jim je dospělý nebo jiné dítě. Přístroj sledující pohyb očí zaznamenával, kam se děti dívaly. Poté vědci ověřili, co si děti zapamatovaly.
Ukázalo se, že když slovo představoval dospělý, lepší zapamatování souviselo s tím, že dítě více sledovalo jeho. Když vysvětlovalo jiné dítě, lépe si vedly děti, které se více dívaly na samotný předmět.
Stejný úkol, ale odlišné zaměření pozornosti.
Podle vědců mohou děti dospělého vnímat především jako zdroj znalostí: Tenhle člověk něco ví a ukazuje mi to. U jiného dítěte se může pozornost více přesunout na předmět.
S rostoucím věkem dětí nabývali na významu jako zdroj informací i vrstevníci.
Znamená to, že se děti učí lépe od jiných dětí?
Ne. Právě v tom je důležité výsledky nepřehánět.
Celkově si děti dokonce lépe zapamatovaly názvy, které jim představil dospělý.
Studie tedy netvrdí: Děti vysvětlují lépe než dospělí.
Naznačuje spíše, že děti mohou podle situace využívat různé způsoby, jak při učení zaměřit pozornost.
A to je zajímavé i pro běžný rodinný život.
Co z toho mohou vyvodit rodiče?
Určitě není potřeba měnit všechno, jak doma pomáháte s učením.
Studie zkoumala zapamatování umělých názvů tvarů po zhlédnutí nahraných videí. Soubor dětí byl poměrně malý a výsledky nelze jednoduše přenést na domácí úkoly nebo každodenní život.
Nabízí ale jednu otázku:
Musíme být vždycky ti, kdo vysvětlují?
Když dítě něčemu nerozumí, často zkusíme stejnou věc vysvětlit znovu. Někdy může pomoci vyměnit si role.
Třeba takto:
„Zkus mi říct, jak jsi to pochopil ty.“
Nebo:
„Jak by ti to asi vysvětlilo jiné dítě?“
A pokud je poblíž sourozenec nebo kamarád:
„Ukážeš nám, jak jsi na to přišel? Bez prozrazení výsledku.“
Neberte to jako novou metodu. Jen jako drobný pokus.
Dát dětem prostor hledat vlastní cestu
Tahle myšlenka je nám ve wobie blízká.
My dospělí se opíráme o spoustu zkušeností. Děti si souvislosti teprve objevují a někdy nacházejí postupy, které by nás nenapadly.
Stejnou samostatnost jsme chtěli podpořit i wobie box: děti si mohou samy vybrat a pustit hudbu, audio příběhy, audioknihy nebo podcasty, aniž by pokaždé potřebovaly dospělého nebo obrazovku.
Studie nezkoumala poslech audia ani wobie box. Připomíná nám však jednoduchou věc:
Děti nemusejí dojít k poznání stejnou cestou jako my.
Možná se proto občas nemusíme ptát:
„Jak to mám vysvětlit ještě jednou?“
Ale spíš:
„Co se stane, když dítě nechám najít vlastní postup?“
O studii: Different Attentional and Memory Processes When Learning From a Peer or an Adult in Children od Marion Décaillet a kolegů, publikováno 6. září 2026 v odborném časopise Infant and Child Development. Studie je volně přístupná.
